Pokušení jménem e-carsharing: příležitosti, úskalí a řešení


Služba sdílení automobilů (carsharing) v kombinaci s elektromobily je v současné době velmi frekventovaným pojmem při rozvoji čisté městské mobility, a to jak v zahraničí, tak v České republice. Výjimkou není ani jedno významné české město, kde se před rokem začal připravovat projekt městského e-carsharingu, tedy carsharingu elektromobilů.  

Původní představa města byla, že provozovatelem takového e-carsharingu bude samostatná, městem vlastněná organizace, ať už stávající (třeba městský dopravní podnik) nebo k tomu účelu založená. V tomto směru byla zpracována i příslušná studie proveditelnosti, která vyzněla poměrně optimisticky (jiné vyznění se ostatně ani neočekávalo).

V roli poradce zadavatele, čili takříkajíc na opačné straně stolu než zpracovatelská konzultační firma zvučného jména, zasedli jako přizvaní experti manželé Pavla a Jakub Slavíkovi, zkušení odborníci a publicisté v oboru čisté mobility a chytrých měst. Ti optimismus zpracovatelů studie tak docela nesdíleli. A měli k tomu dobré důvody:

Ve zmíněném městě již v té době fungovalo několik carsharingových společností. Carsharing přitom, jakkoli slouží veřejnosti a čisté mobilitě, není ze své povahy veřejnou službou, tak jako například městská hromadná doprava, ale pohybuje se na velmi konkurenčním trhu taženém automobilovým průmyslem. Tradiční městská firma by zde byla tak trochu v situaci kapra vrženého do hejna piraň. To si nejspíš uvědomoval i městský dopravní podnik, který nehořel přílišným nadšením se do takovéhoto projektu pustit.

Elektromobily kromě toho mají sice bezkonkurenčně nejvyšší ekologické přínosy v podobě nehlučného a bezemisního provozu, ale zároveň o poznání vyšší pořizovací náklady. Vyžadují také nabíjecí infrastrukturu. V neposlední řadě mají omezený dojezd na jedno nabití baterií, což v městských podmínkách je sice problém spíše psychologický („úzkost z posledního kilometru“), ale tím o nic méně závažný. Tato omezení je podle zahraničních zkušeností třeba vykompenzovat výhodami oproti klasickým vozidlům na spalovací motory, zejména výjimkami ze zákazů a regulací. Pokud si takovéto výjimky vymohou i carsharingy používající klasické automobily, je věru obtížné nalákat uživatele na elektromobily.

Jak z této situace ven? Manželé Slavíkovi došli ke dvěma zásadním doporučením, od nichž se odvíjí celá řada dalších:

V prvé řadě je vhodné koncipovat projekt městského e-carsharingu jako veřejně soukromé partnerství, které by svěřilo provozování carsharingu elektromobilů soukromému partnerovi, zdatnému v řízení podnikatelských rizik na automobilovém a carsharingovém trhu. S tímto partnerem je třeba vyjednat oboustranně přijatelný platební mechanismus, který by mu z rozpočtu města dorovnával vzniklé ztráty za podmínek, kdy by tato služba byla podnikatelsky nezajímavá, a přitom přesto společensky prospěšná.

Dále je třeba najít cestu, jak ve městě zvýhodnit provoz elektromobilů oproti vozidlům se spalovacími motory včetně sdílených služeb. V opačném případě totiž bude uživatel, který se rozhodne pro carsharing, mít vždy jen minimum důvodů, proč volit elektromobil oproti klasickému automobilu.

V tomto duchu nyní pokračuje příprava tohoto projektu městského e-carsharingu. Není třeba dodávat, že se přitom často hledají shody a kompromisy mezi technickým, obchodním, sociálně-ekonomickým, právním a politickým pohledem na celý projekt. Manželé Slavíkovi v roli poradců zadavatele přitom dál bedlivě hlídají jeho praktickou realizovatelnost.

 

redakce Smartcityvpraxi.cz

Ilustrační foto © Smartcityvpraxi.cz

www.smartcityvpraxi.cz